Každý konec je něčeho začátek 1.Proč právě on?

24. února 2010 v 20:10 | Kika & Veri |  Veri FF
Tento příběh začíná tak jako ostatní ve škole. Nejčastější budova kde se děti setkávají. Jsem jen obyčejná holka. Budu mít teprve 12 let. Moje třída není ničím výjimečná. Narodila jsem se v čechách ale žiji v nemecku. V čechách jsem byla jen dva roky od svého narození.

Říká se, že každý je něčím výjimečný. Každý má v sobě něco zvláštního co jiný lidé nemají. Já jsem ještě své vnitřní kouzlo nenašla. Stále ho hledám a věřím že sama ho nenajdu.Budu potřebovat pomoc člověka kterému budu věřit. Zatím jsem takového člověka nenašla ale věřím, že jednou ho nebo ji najdu. Skoro by se se zapomněla představit ,jmenuji se Charlote (Šarlota). Můj příběh začíná úterý ve škole, třetí hodina.


Do třídy vstoupila naše učitelka dějepisu. "Sedni te si" ozvala přísným hlasem. Vytáhla nějaké papíry. Všem dětem ve třídě začalo bít srdce. "Žádný test neměl být" říkal si v duchu asi každý z nás. "Rozdejte papíry, ale nejdříve se posaďte chlapec dívka." Ja jsem nechtěla sedět z žádným chlapcem. Já a ještě jeden vyšší chlapec jsme zůstali stát před tabulí."Ti co zůstali si sednou spolu" prohlásila učitelka když už všichni seděli jen my dva jsme zůstali stát. Sedli jsme si do poslední lavice. Když už měl každý v lavici jeden papír učitelka napsala na tabuli "Na papír napíšete jak byste se cítili kdyby jste měli dát jako rodiče své dítě oběsit" Mnoho žáků roli nepochopilo. Učitelka s posledních sil vysvětlovala co mají na papír napsat.Po deseti minutovém tichu se kluk na mě podíval a spustil "Ty si Charlota?" Na znak jsem přikývla hlavou."Já jsem Bill." Ozval se znovu a asi čekal odpověď. No ja jsem stále nic neříkala. "Tak co napíšeme?" konečně jsem promluvila z dlouhého kómatu. "Myslím, že pokud by si byla matka a ja otec bylo by nám to líto ne?"Začali jsme psát a za patnáct minut jsme měli zapsán celý papír.Učiteľka dala zvolení jednomu žákovi posbírat papíry. "A budete to známkovat?" ozval se hlas z přední lavice. "Samozřejmě, že to budu známkovat čemu bych vám to pak dávala."Po skončení dlouhého dějepisu si kluk ode mě neodsadl no dále jsme pokračovali v dlouhým rozhovoru.


Konečně zazvonil zvonek. Žáci ze školy utíkali s velkým křikem a štěstím."Hej, počkej na mě!" Ozval se ze zadu známí hlas. Vyčerpaný Bill mě nakonec doběhl. Vedle něj stál stejně vysoký chlapec. Měl dredy. "Doprovodím tě domů?" naléhal Bill. "Ne, ja jdu se svou kamarádkou promiňte." Po dokončení věty ma Bill chytil za ruku a smutným pohledem mi díval do očí. Jeho oči jsem poprvé viděla v takovém světle. Měl jejich čokoládově hnědé. Nemohla jsem od nich odtrhnout pohled. "Charlota! Tak jdeš?"zvolala Lola. "Můžeme jít s vámi, když tě tedy nemůžeme doprovodit samy půjdeme spolu s tvou kamarádkou." Bill stále držel pevně mou ruku. "Dobře tedy, pokud tak naléháš pojďme." Alespoň jednou za život jsem udělala dobré rozhodnutí.


"Konečně doma." Lola šla samozřejmě se mnou. "Nevíš kdo byl ten druhý chlapec vedle Billa?" vyzvídala Lola. "Ne, proč tě to tak zajíma?" zeptala jsem se. Lola chvíli nic neříkala. "Zdá se mi být milý a pěkný." Po odpovědi Lola zrudla.


Další díl s názvem : 2. Tom a Bill nás zasáhly do srdce


(Tento příběh byl fiktivní, žádná s událostí se nestala.)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
http://i99.photobucket.com/albums/l301/Heartless_Nobody/Vocaloids/Rin%20and%20Len%20Kagamine/KAGAMINE_RIN_by_zioru.gif
Veri osobný blog:Yellow-pribehy
Kika osobný blog:Avril-best-4ever

SB: