25.On se dozví vše z pohledu jiných

10. srpna 2010 v 15:20 | Kika & Veri |  Veri FF
Odpoledne jsem šla do třídy na biologii. Mou oblíbenou hodinu. Sedla jsem si jako vždy v každé učebně do zadu tak abych nebyla učitelům na očích. "Dnes si budeme přebírat Bičíkovce. Kdo nám něco o nich řekne?" Jako první jsem zvedla ruku. "Slečna Tyler zase jako jediná." - "Během jejich životního cyklu převládá u bičíku stadium. Rostlinné bičíkovci mohou mít chlorofyl a jsou proto z hlediska výživy autotrofné, živočišné bičíkovci jsou však vždy bez chlorofylu a proto jsou heterotrofní. Žijí buď volně, nebo jsou parazitické." Všichni na mě koukali jako kdyby jsem řekla nějakou novinku. "Výborně slečna Tyler zajímavé co všechno víte o bičínkovcích ale jsem ráda, že alespoň někoho zajímá biologie." Sedla jsem si. Skončila hodina a chtěla jsem jít se připravit na další nudnou hodinu. "Slečna Tyler počkejte." Obrátila jsem se a dívala na učitelku biologie.

"Jste výborná v biologii no z chemie máte samy F a D pokud chcete mohu Vás doučovat." Ještě toto mi tak chybělo doučování. Mám práce nad hlavu a ona chce aby mě doučovala. "Ale vy neučíte chemii?" Zeptala jsem se jí a doufala, že řekne oww ne. "Ano neučím ale také jsem chodila na střední jako vy tak když budete chtít stačí říct a můžeme se dohodnout." Usmála se na mě. S Lolou jsem se vyprávěla na chodbě. "Doufám, že ji nepodplatil můj otec jen abych měla lepší známky s chemie." Lola si vytáhla knihy ze skříňky. "Jakou máš teď hodinu?" - "Matematiku a ty?" Lola se podívala na rozvrh. "Mám němčinu a pak angličtinu takže se uvidíme až po škole, tak zatím." Lola rychle šla protože když nebude včas ve třídě obdrží od učitele Roudmana trest jako vždy. Já jsem se prudce otočila a nevšimla jsem si, že je někdo za mnou tak jsem do něj narazila. "Promiň je to moje chyba měl jsem víc dávat pozor na cestu." Začal se omlouvat a zvedat mi knihy ze země. "Ne to je v pořádku." Podal mi knihy do rukou. V momentě kdy se jeho letmý dotek dotkl mě cítila jsem zvláštní pocit u srdce ale i na těle. "Jak se jmenuješ?" Zeptala jsem se první protože on by se určitě ptát nemusel. "Jsem Martin Klaus." Podle jeho příjmení jsem věděla, že je to typický Němec. "Já jsem Charlota Tyler ale hovor mi Sprotte." - "Drobná mořská rybka podobná sledě to je zajímavé jméno." Waw to byl asi první člověk co jsem mu nemusela říct význam. "Ještě jsem tě tu neviděla." Šel se mnou až do třídy. "Právě jsem přestoupil." Učitel vešel do třídy. Ovšem nač by se studenti postavili. "Takže všichni poslouchejte toto je nový student Martin Klaus a přestoupil Sachsen-Anhalt." Učitel ho posadil vedle mě. Hodiny ubíhaly mnohem rychleji než kdy jindy. Martin mě dokázal zabavit a smát se se mnou. Bylo to jako kdybych měla u sebe někoho kdo mi opravdu rozumí. Sedla jsem do autobusu vedle Loly. "Stalo se něco?" Zeptala se mě protože se jí nezdála moje dobrá nálada. "Ne jen jsem si našla supr kamaráda Martina Klause." Lola se letmo usmála. "Dobře." Přišla jsem domů no pouze jsem hodila tašku do kouta a když jsem přišla do kuchyně kde na mně čekalo překvapení. Na zemi se Misha maznala s psem. "Ahoj aha co mi otec koupil." Vím, že otec řekl, že vybere psa ale toto bylo něco úplně nové. Šla jsem do pokoje jen abych je neměla na očích. Přišel večer a já jsem znovu seděla nad chemií a bouchala si hlavu o zeď. "Sprotte! Přišel tvůj kamarád!" skřičel otec zdola. Přišla jsem dolů a tam stál Martin. "Ahoj myslel jsem, že ti pomohu s chemií když tedy chceš." Usmála jsem se a zavedla ho do svého pokoje. "Cín (lat. stannum) je chemický prvek v periodické tabulce prvků, který má značku Sn a atomové číslo 50. Je to měkký kov stříbrné barvy. Známý je už od starověku a používá se při výrobě slitin, v potravinárste a při výrobě ozdobných předmětů ... "Mohl vyprávět co jen chtěl jednou jedno slovo jsem odebírala. Bylo skoro 22:30 a stále jsme se učili. Zapamatovala jsem si všechno co řekl. "Už bych měl jít .." Řekl a já jsem ho vyvedla až před dům. "Tak díky, už z toho něco konečně vím." Chtěla jsem aby tento večer a každý večer co s ním zažijeme bude nezapomenutelný. Otec křičel abych už šla do nitra abych nenastydla. "Tak ahoj." Otočila jsem se abych šla dovnitř. Chytil mě za ruku a rázem jsem cítila jak mě políbil. Netrvalo to dlouho ale bylo to krásné. Když jsem seděla v pokoji myslela jsem, že mě napne a budu vracet jako po Nickovi ale nic se nestalo. Dokonce jsem cítila příjemní pocit. Takto šel den za dnem ale polibky nepadly zatím jsem se jim vyhýbala. Muselo to jednou přijít. Na hodině chemie jsem mu musela říct všechno. "Slečna Tyler A - ale je to dost velký pokrok." Nemohla jsem uvěřit když jsem se začala učit s Martinem bylo to stále lepší a moje známky nabrali zvrat. "Martin si skvělý kamarád ale pochop já tě nemiluju ..." Martin se usmál. Bylo to zvláštní. Myslela jsem, že se naštve. "Já vím vždyť už 4 dny chodím s Fernandou s druhé třídy." - "Och takže s Fernandou." Cítila jsem se zvláštně. Nejprve jsem byla ráda, že mě miluje a teď toto. Takže ten polibek pro něj nic neznamenal. Večer jsme se znovu setkali. No tentokrát v jedné kavárně protože nešlo jen o učení. "Ahoj Sprotte." Sedl si a začal vysvětlovat učivo. Nezmohla jsem se ani na jediné slovo, znovu jsem ho jen poslouchala a poslušně odpověděla na otázky. Podíval na hodinky a ani nemusel nic říct a dobře jsem věděla, že už je pozdě. "Tak zase zítra?" Zeptala jsem se. "Promiň ale zítra jdu s Fernandou na večeři takže asi ne." V srdci mě bolelo, že jeho lásku cítí jiná žena. "Dobře to je v pořádku zkusím se naučit sama." Martin se zasmál. "Dobře tak to zkus." Bylo trapné ticho a on stále neodcházel. "Ehm tak .." jako kdyby se mi něco snažil naznačit ale nevím co. Seděli jsme venku na chodníku. Foukal jemný vítr který chladil. Přitáhl se ke mně a dal mi ruku přes rameno. Jeho rty se blížily jako déšť na který čekám jen aby jsem se ovlažila. Rty centimetr od mých. Zavřela jsem oči a byla připravena políbit ho. Oproti z baru vyšel napůl opilý Tom a vedle něj Bill. Byly přece tam kde já a nemusela být náhoda, že jsme se potkali. Bill se nejprve ohlížel kolem a pak upadl jeho pohled na mě a Martina. "Je to Charlota?" Zeptal se Toma. Tom zaostřil zrak. "Uhmm a co já ví." Bill prošel cestu a stál kousek od nás. Měla jsem zavřené oči tak jsem ho neviděla. Když jsem jejich otevřela viděla jsem Martina a za ním černou vysokou postavu. Martin se otočil na co se to dívám. Bill se přiblížil aby mu bylo vidět do tváře. "Bill?" Nechtěla jsem uvěřit vlastním očím je to jen přízrak? "Jak si mohla Charlota?" Martin se postavil oproti Billovi. Byl mu jen po krk. "Nikdo jí nesmí hovořit jménem, nemá to ráda, že Sprotte?" Přikývla jsem. "Sprotte? Takže tak se jmenuješ? Myslel jsem si, že mě stále miluješ přesto všemu." Stála jsem tam a nevěděla, co říct. Bill nakonec odešel ze zraněnou duší. Martin mě chtěl doprovodit domů ale chtěla jsem tam zůstat tak on odešel. Nedaleko bývala Lola. Zazvonila jsem u nich doma o půl dvanácté večer. Lola vyšla ven i s dekou. Zakryla mě a sedli jsme si před domem na schody. Všechno jsem jí vyprávěla. "Já nevím co dělat .. nevím .. nevím." - "Pštt neboj se .. uklidni se." Utišovala mě Lola. Opřela jsem si hlavu o její rameno a plakala. Slzy mi tekly jako vodopád po dešti. Nevěděla jsem se rozhodnout mezi nimi. Mám to znovu zkusit s Billem a zapomenout na všechno na co se zapomenout nedá a čekat další zklamání? Nebo mám jít za Martinem? Nakonec jsem musela u Loly i přespat protože jsem byla strašně unavená a neměla jsem síly vyprávět otci jak mi bylo po tom všem.

Další díl s nýzvem:26.Volby mezi Martinem a Billem
 


Komentáře

1 správce Olympu správce Olympu | Web | 10. srpna 2010 v 15:24 | Reagovat

Zdravím. To je docela zajímavé téma. Řekl bych že z reálného světa...snad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
http://i99.photobucket.com/albums/l301/Heartless_Nobody/Vocaloids/Rin%20and%20Len%20Kagamine/KAGAMINE_RIN_by_zioru.gif
Veri osobný blog:Yellow-pribehy
Kika osobný blog:Avril-best-4ever

SB: